Je to zelené.. je to stříbrné..
jsi-li to ty sama, Jizero,
či ty jsi to, smaragde Angaro?..
Je to chladné.. je to sršící,
vzbouzí to žár a pere to krev..
tak jenom krásná žena
obnažená
a v houštinách vlasů zahalená
je chlad i žár i krev!
Ale nač vidět tě ženou,
když ty jsi Voda, tajemný proud,
z obřích ňader vyvěrající!
Ne, ty nejsi lstná, ni vratká, ni mstivá,
jen podobně umíš zpívat a laskat,
a nejkrásnější, však tys to věděla,
tenkrát jsi byla, když táhli pstruzi
a dítě stálo nahé
v tvé veliké pěně po kolena..
A proto jsi stříbrná, proto jsi smaragd,
proto jsi sama to,
Jizero.. Jizeruško..