Tisíce junáků jsi v naší zemi vzbudil
k novému životu.
Kruh chladných nepřátel čím více tisk’ a studil,
tím více srdce naše v horkém tepotu
a v žízni palčivé po svobodě zas bila.
Junácká sílo, srdce odvážlivé,
na husté řady s pýchou vůkol hleď!
Jsme svobodni, noc včerejší však dosud
stín těžký na volné nám plece ještě věsí –
Ty však nás k světlu, k živé lásce veď!
Dej přemoci nám nepříznivý osud
budoucích dní, ze zmatků, jež svět děsí,
nás vyved’ mladou, svěží odvahou,
nás všecky spoj a nad svou věrnou druží,
paže k paži a muž k muži,
vysoko zdvihni smavou vlajku svou!
Vím, pestrý Sokole,
že po dnech pokory a utrpení,
bídy a žalu, krutých ponížení,
zas v nové síle vstane omládlý náš rod!
Však Ty – Ty neklesej a věrně střež a bdi!
Vrah starý ještě číhá u našich hor a vod!
Buď pevným štítem nám a nerozbornou zdí
zas třeba proti všem,
dej novou odvahu novému zápolení,
nový život vdechni v omlazenou zem’,
novou sílu rozněť v novém pokolení!
Nechť blesky vůkol nás se křižují, nechť hřmí,
nechť vlny zmatku na nás naráží,
Ty, pestrý Sokole, byť vprostřed čiré tmy,
bdi ostražitě, zpříma stůj, vysoko prapor pozdvihni
a věčně na stráži!