V Košariskách
smutné jsou dny, jen noci jsou slavné,
kdy v temný prostor nad tebou vzejdou
čisté a stříbrné hvězdy.
Daleko za horami
velký je svět, tam hučí města
v přívalech světla a lidské změti.
Tam možno zápasiť, dobývať, vítěziť,
tam možno proniknouť dálky a země.
moře a pouště!
Tam čnějí pyšné hvězdáren věže,
tam tiché jsou studovny universit,
knihovny, bizarní laboratoře,
svět mozku a ducha, svět vůle a myšlenky!
Svět chmurných Kolumbů neznámých planet,
objevitelů, dobyvatelů!
Hoj, vydať se na cestu, daleko jíti,
jíti až tam, kde mudrců kámen
zaklet je starý, na němž je psáno:
spravedlnost a láska!
Bůh nedal ti těla bujarého,
zbojnických paží!
Tvé nohy jsou sláby pro dalekou cestu!
Však nesmírné, hořké utrpení
dalo ti hrdinské srdce!
Vzdor tvojich hor, potupa lidu tvého
dala ti gigantskou vůli!
Písnička rodná, fěrtušek mámin pestrý,
smích děvčat, důvěra dětinných očí
dala ti překrásnou duši!
Hoj, vydať se na cestu, daleko jíti
údolím trudným zápasů, bídy,
ale vždy s jasným a věřícím okem,
vysoko zdvihnutým bílým čelem,
čistým štítem!