Zem’ smavá, pohanská se chvěla pod Tebou,
pravěčná čistá zem’, kam vstoupil kdys náš rod,
by rozbil stany své a lesní mýtinou
svých ohňů obětních rozhostils svaté plání,
by pánem hor se stal a stříbropěných vod
i lesů hlubokých, zelených květných strání.
Zem’ smavá, pohanská se chvěla pod Tebou
v ten dávný šedý čas, kdy nad lesy a poli
jsi vyletěl vysoko a mlhou stříbrnou
jsi zrakem pronikavým ostražitě bděl
nad bludným stádem svým, jež těžkou cestu volí
do země žádoucí, jíž dobylo svou krví.
Tak, lehký Sokole, nad nivami a lesy,
nad srázy propastí a nad skalními tesy,
nad lidem svým jsi vzletěl, bys nad ním střežil prvý.