Sladká čekající! Tmy hovor ztlumený slyší;
daleko k vinicím, kde hrozny nedočkavě zrají,
roznáší vítr slova lichotná, a jemné stisky rukou
jsou znamení ano! a vzněcují krev v srdci.
Tu náhle světla tajemná mne pozdraví,
hluboko, hluboko žhnoucí ve Tvých očích,
kam toužil jsem jako lovec perel vnořit se
a šperky hvězd vynésti z azuru zřítelnic.
Hle Kassiopeia! Jak líbají hvězdy se vzájemně
něhou, dalekou země, nám neznámou,
a sladčí snad polibků nachových úst.
Jak ženky v rusalném témdni tančí Labuť,
– jméno sladké, jako vše, co je tiché a zamlklé –
ponurý Sirius, milencům zvěstující žal,
Orion, svítivý a zlatý, saturnských básníků milá hvězda,
nám však nejmilejší zelená, milovaná Venuše,
neb v jejím znamení jsme se narodili.