Malé, nevinné, smavé děti
po celé Rusi
znají tvé jmeno, můj hochu!
Děti
na Ukrajině i na Volze,
na Urale i v Sibiři,
tatarské, kozácké, kirgiské děti
pitvorní mongolští trpaslíčci
radostně vstříc ti vykřikují:
Na zdar!
Malé, nevinné, smavé děti
překrásné Francie,
děti z Cognacu, Arrasu, Vouzière,
pařížský Gavroche
radostně vstříc ti vykřikují:
Na zdar!
Malé, nevinné, smavé děti
Italie
s náručí květů k tobě letí,
ó, znají všecky tvé vojácké písničky
a všichni o překot prosí a prosí,
vzíti je za ruku, daleko vésti
k nám domů!
Děti moudré a chytré děti
rozšafné Ameriky
tleskají,
radostně vstříc ti vykřikují:
Na zdar!
Ale jsou děti,
jež tiše u oken z večera sedí,
do dálky hledí
na východ, na západ, na jih.
Jsou zádumčivé děti,
jež čekají tatínka.
Za jitra po tichu na boso běží
na vršek za vsí.
Zraky cloní, zraky mučí,
do dálky hledí.
Ale vítr, jenž nad horou hučí,
z daleka z široka pozdrav nese
všech dětí světa, jež volají šťastné:
Na zdar! Na zdar! Na zdar!
To veselým křikem provázejí
toho, jenž domů se vítězem vrací,
šťastný a železný bojovník
s vysoko zvednutým čistým štítem!
To veselým křikem provázejí
tatínka!