Já nejsem Bludný Holanďan,
jsem zbloudilé, zpozdilé české srdce.
Jako pes po stopě nejmilejší
dal jsem se v let v celičký svět.
Dnes není, co bylo včera...
Nejsem ten, který jsem býval.
A jako kdysi, zas miluji šera.
Rád bych jen věrněji zpíval.
Věrněji, prostěji... snad to zpěv není,
snad je to veliké poblouznění.
Mnoho jsem ran viděl, dal jsem i přijal,
teď však vím, co je to utrpení.
Silák jsem býval, dnes však jsem silnější.
Nechci se bránit utrpení.
I když jsem hrubým jen mužem zůstal,
tuším, kde cesta je k vykoupení.
Po zuby ozbrojen vstoupil jsem kdysi
do milé české země.
Teď v náručí, na tváři tvář, držím dítě,
jež s nebes sstoupilo ke mně.