Po zimě, jež byla tak zlá,
(nebylo strašnější zimy!)
nedočkavě jsme volali jaro.
I vyšli jsme na pout za básníkem.
Básníku, příteli, řekni nám slovo,
jež by nás potěšilo.
Platany již tuší jaro,
celá Provence se usmívá, sladká!
„Celá Provence se usmívá, sladká,
neboť jde vesna,
země se otvírá, květy, jež zemřely,
vstávají z mrtvých,
mořský a čirý větru van
nese i srdcím nejsmutnějším
zvěst lásky z Provence.
V hospodě malé, ve stínu starých zdí
připijeme dnes, přátelé,
tomu co neumírá.
Platany již tuší jaro,
celá Provence se usmívá, sladká,
mistral je zlý, ale dnes nese
na vlnách oblačných života žízeň,
jež neumírá...“
A to je, básníku, příteli, slovo,
jež bylo na počátku!