Hurah! hurah! hurah!
Tak vesele jasný uvítán buď den,
Jenž modrem se na nebi zdvíhá,
Ven ze dvoru temna, u prostoře jen
Tam veselo nám; jen ze dvoru ven,
A hlučno ať zpěv se rozlíhá;
By hluboký přírody zaplašil sen.
Hurah! hurah! hurah! –
Hluboký mrtvého lovce je sen,
Jej nezbudí k honbě již veselý den,
Teď živi, teď k honbě, teď veselo jen.
Hurah! hurah! hurah
hurah! –
Viz zelený jak se na lovce tam bor
Tak vábně a radostně dívá,
Již od zpěvu každý se probudil tvor,
I ozvěna hlasně od dalekých hor
Co daleký zpěv se ozývá;
Ji probudil ze sna náš lovecký zbor.
Hurah! hurah! hurah!
Ba milý je život a milý je bor,
Je nerad opouští uhoněný tvor
My živi, my k honbě, my lovci jsme hor!
Hurah! hurah! hurah!
Již v prostoře, v dálce za námi je ves,
Náš zbor se již lesem prodírá,
Viz jelen! tu rána na ránu a ples,
Zvěř prchá, léč raněnou dohonil pes
A lapený jelen umírá,
A vesele hlučně se rozléhá les:
Hurah! hurah! hurah!
Již padl a neslyší vrahů svých ples,
Víc nikdy svůj rodný již neuzří les.
Nám kořist, nám veselá honba je dnes.
Hurah! hurah! hurah!