Hle, co k hvozdu tmavému tam spěje?
V dálce víc a více se to tratí. –
Hle již opět více se to bělá,
A dle toho, jako stín by tmavý
Víc a více se to opět černá.
Zdaž to labuť s orlem k lesu letí?
Bílá labuť v spolku neslýchaném,
S orlem černým ku tmavému lesu?
Ani labuť bílá, ani orel černý,
Nýbrž Hasoň jarý na svém broni,
A dle něho na vraném to oři
Starý Hora k lesu vzhůru spěchá.
Odesláni jsoutě lidem českým,
By prosili byskupa Vojtěcha,
Vojtěcha svatého, vlasti otce,
By se vrátil na zpět do své vlasti,
K otčiny své horám, řekám, hájům,
Mocného by prosil Boha Pána,
Aby těžký odvrátil trest od nich,
Dadouc zemi vyprosené vláhy,
S vláhou tou i ourodnost dal vlasti.
Proto oba rychle k lesu ženou; –
Jarý broň již tepe půdu lesa,
Za ním v houšti vraný oř pospíchá;
Nad níma se lesa oblouk klene,
Za níma se lesa stín rozkladá;
Zmizeli již oba v tmavém houští. –