Temná noci! jasná noci!
Obě k želu mne budíte.
Temná noc mne v hloubi tiskne,
Jasná noc mě zhůru vábí;
Temné hlubiny se hrozím,
Ach! a k světlu nelze jíti.
Vy hvězdy jasné, vy hvězdy ve výši!
K vám já toužím tam světla ve říši,
Ach a jen země je má!
Člověkem jsem; než člověk pohyne;
Ve své mě lůno zas země přivine,
Zajme, promění a v postavě jiné
Matka má, země, zas mě vydá!
Vy hvězdy jasné, vy hvězdy ve výši!
K vám budu toužiti světla ve říši,
Ach a jen země bude má!
Květinouli mne životu navrátí,
List můj i květ můj se k světlu obrátí;
Však ach, jen země zas tma mne uchvátí,
Světla ve stány jíti nedá!
Vy hvězdy jasné! – Vy hvězdy ve výši! –