Smutně zvonek volá k hrobu den,
Rolník z pole k malé chyši
Mdlým se krokem ke vsi blíží;
Celou zem již krýje sen.
Hroby stříbří bledé luny svit,
Větyrek kol hrobu věje,
Slavíček tam líbě pěje,
V ňadrech budí mutný cyt.
Nade mnou na kříži Chrystus pní
Kol obzářen světlem lůny;
Větřík v moji harfy strůny,
Věje, ani sami zní.
Osvícená vlnka lunou hrá
V potůčku, jenž v luhy stinné
Kolem hřbitova se vine,
V jeho volších holub lká.
Na těch hrobách já jen sedím sám,
Vůkol bledé stojí stíny.
Píseň, moji mrtvé Líny
Ostatky teď pěju vám: