Věrný panoš k rytířovi spěje,
Nad nímž mdloba peruť rozprostírá;
Zmrtvělého panoš podepírá,
Vřelé slzy po ruce mu leje,
Studený mu z čela pot utírá,
I tvář schladlou vřelou slzou hřeje,
Ztmělé rytíř oči otevírá,
Po celém se těle hruzou chvěje,
Mdle se oko pod brvami stkvěje,
Jakby temnost kolem byla čírá;
Znovu klesá i znovu umírá;
I zas znovu opět pookřeje.
Panoš pláče i panoš se směje,
Pána na obživujícího zírá,
I tvář svoji v lůno jeho kreje.