Na Bernardu klášter dřímá,
Pusté ticho dvůr objímá;
Mníchové spí pevný sen,
Jeden ze všech nespí jen. –
Kroj jeho cizince jeví,
Odkuď přišel žádný neví;
Při okénku nízkém sedí,
Stuhlým okem v dálku hledí. –
Zimní noci roucho kryje
Sněžné hory Helvecie;
Dolu horou, vzhůr po hoře,
Všude bílo, – sněžné moře, –
Nade sněhy tváří bledou
zírá Luna mlhou šedou;
Šero, pusto, mrtvo kolem,
Psi jen bloudí horou, dolem. –
Cizí ten noc každou sedí,
Stuhlým okem v dálku hledí, –
Ducha mhy mu stíní husté,
Jako venku hory pusté;
Oko jeho hrůzu jeví. –
Proč tak sedí? – Žádný neví.