Idůno! má Idůno;
Pro tebe vzdy se soužím,
Ty jasná nocí Lůno,
Po světle tvém jen toužím!
Tam panoš lesem bloudí
V smutném vzdy nařikání;
V zvuky, jenž z harfky loudí,
Mísí se větrů lkání;
Kde v lese v hradu pustém
V noc šerou sova stůně,
Provívá listů šustem
Zpěv jeho k plné Lůně:
Idůno! má Idůno!
Pro tebe vzdy se soužím,
Ty jasná nocí Lůno,
Po světle tvém jen toužím!
Zní krajem chřestot zbraně,
Nepřátelé se blíží;
„Panoši! tryskem na ně!“
Mnohý se s koně sníží.
Zem se pod ními třese;
Však rýkem panoš zpívá;
Tak při potoku v lese
V bouř hlas slavíka znívá.
Idůno! má Idůno!
Pro tebe vzdy se soužím;
Ty jasná nocí lůno,
Po světle tvém jen toužím.
Jest bitva bojována,
Panoš se s oře sníží;
Pouť jeho dokonána,
Dřímota zraky tíží.
Již dubec na něm stojí,
A srny na tom hrobě,
Kdy den půlnoc s dnem pojí,
Pasou se v tiché době.
Idůno! má Idůno!
Spojen s tebou přebývá;
Ty jasná nocí lůno,
V tvém světle se slunívá.