Strašnou bouří oblak hrozí,
Jak to upí v moře lůnu?
Aj tu dítě v malém člůnu
Sem tam po vlnách se vozí.
Dítě! – dítě!! – – vrať se zpátky!!
Neslyší; – jen neustále
Člunek plyne dál a dále.
Proč tak plyneš v neustání,
Nehrozíš se bouře valné?
Aj tu dítě oko kalné
Zdvíhne, mluví v tichém lkání:
„Pročby hrozil já se moře,
Vždyť pak předci v hloubi této
Otec spí již třetí léto.
Nemusí tam tíše spáti,
Neb kdy v tomto plynu člůnu,
Slychám v temném moře lůnu
Často tejně tejně lkáti; –
Snad se mu tam po mně stýská? –
Rádby chtěl tam k němu jíti,
By mne mohl opět zříti.
Neznám ale cestu dolu.“
Strašlivě teď bouře skučí,
Zbouřené již moře hučí,
Dítě plyne v němém bolu.
Vlna za vlnou se valí,
Podobná vysoké hoře;
Polkne člůn ten; – zalká moře.