Cizinec bydlí na pusté skále,
Slunce mu sotva zasvítá!
Chlad a mlhy tam panují stále –
Květina tam nevykvítá!
Studený vichr s kadeřmi pohrává,
Zmrtvělý kolem mu svět,
Čas ubíhá i opadává
Mladosti cizincovy květ.
Jakž možno jen, že si nezoufá?
Jak zlomená květina vadne.
Štěstí proň, že v nic nedoufá
Než – v klidný růvek v zemi chladné!
Nač také by čekal více?
Vzdálen jest od svých srdcem – myšlenkou –
O lásce sen byl jeho milenkou,
On sám shaslá – jen doutnající svíce!
Zem studená ho skrýje,
Kde? – Zda hrob jeho komu znám?
Neoželen tam kdesi shnije –
V hrobě jak v životě – jen sám!
Plakat proň žádný as nebude,
Jakž u domácích bývá –
Cizinci jen vichr zahude
A někdy v noci sejček zazpívá!