Přes hvozd tmavý černé mračno spěje,
Tichý déšť kol na osení leje:
Slzou nebe zrosen květ se skví;
Nevěsta co krásná země stojí,
Nebe se s ní v obejmutí spojí;
Zlaté slunce skrz dešť na ni zří.
Přejdou mračna, větřík lehký věje,
V olšině zas slavík líbě pěje,
Černý les jen zasmušený dlí;
Kolem něj se vine mlha šedá,
Nad ním míhá se jen záře bledá,
A skrz houští větru lkání zní.