Ač má síla neoslábla v boji
Proti tobě ještě bouře litá;
Předce bolesť v hloubi srdce vrytá
Časem budí mutnou touhu dvoji;
Předně, v nově zkvětlém jaru svojí
Aby vnadou růže trnokrytá,
Ne již více v čelo mé uvitá,
Zdobila leč tichou rakev moji.
Druhá žádosť jest to samé přání;
By nového jasná slza máje,
Až provodí slavíka volání,
Bledou Lůnu v tichou noční dobu
S zborem hvězdnym nad vlastenské háje,
Zrosila leč mech jen mého hrobu.