Vyjdu-li pod šíré nebe,
Bych ulevil strasti své,
Tu ji vidím podle sebe,
Jak mé srdce k lásce zve;
A hned opět tamto stojí
Na vysokém ouskalí,
Kde nás hrůzná propast dvojí,
Kde nás dvojí osud zlý! –
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.