Želetínky háje
Modré stíny plodí,
Modrými tam stíny
Mnohá srnka chodí.
Jedna srnka bíláť
Nade všecky jiné,
Které tamo mají
Své obydlí stinné.
Stověžitou Prahu
Ode místa toho
Dělí řeka bystrá,
Dělí hor i mnoho;
Předce noha moje
V onnou stranu spěje,
Své kde Želetínka
Tiché stíny seje.
Vzešly hvězdy zlaté,
Lůna zasvítila,
Všecky srnka bílá
Krásou převýšila.
Toužím vzdy jen aby
Mojí srnkou byla;
Rychlosť však mých kroků
Pryč ji zaplašila.
Srnko, bílá srnko,
Uposlechni radu,
Opusť háje tmavé,
Pojď v město do sadu.
Ubíhala ona
Dále ve křovinu;
„Miluje vzdy srnka
Svobodnou hájinu.“
Pro ní oko moje
V noci slze lilo,
Vzešlo slunce z rána –
Mne nepotěšilo.