„Proč Vltavo, řeko divá,
Tmavou nocí v bouři lkáš?
S mými tvé snad vzdechy pojíš?
Mé snad žely také znáš?“
U Vorlíka skály krásné,
Pod ními květnatý břeh! –
O, by k nim mé vlny bystré
Vrátily svůj rychlý běh!
„Darmo, řeko, tvoje lkání,
Darmo tmavou nocí zní;
Vlna tvoje v moře spěje
Oných břehů neuzří!“
Darmo též i tvé vzdychání,
Dnové, pro které zde lkáš,
Oni dnové zašli dávno,
Více jích již nepoznáš!
„Ano zašly – časy milé!
Kdy jsem bloudil v mladý den
Podle Želetínky hájů;
V krátké noci, krásný sen.“ –