Z rána na usvítě
Od mne nešťastného
Ulétla hrdlíčka
Do pole šírého.
Dívko, z tvých pramenů
Ona se napila,
Tys rozstřela sítě,
Ty jsi ji lapila.
Tvá hrdlíčka zvavá
Ta ji přivolala,
I lahůdka zrádná
V sítě zamotala.
„Nemám já pramenů,
Ni lahůdky zrádné,
Ni hrdlíčky zvavé,
Ani sítě žádné.“
Tvoje modré oči
Jsou ty pramenové;
Lahůdka ta zrádná
Malinoví rtové.
A hrdlíčka zvoucí
Stříbrné tvé hlasy;
Sítě lapající
Tvé jsou zlaté vlasy.