Zbloudíš, oklamán jsa citův od návalu,
Klesneš, jako hvězda, s nebe ideálů,
Zchladneš ledem necitu a netečnosti,
Zhyneš v širém, pustém moři skutečnosti.
A nad skonem tvým se vlny nezarmoutí,
Vždyť jen plavcem neumělým budeš slouti,
A nad hrobem tvým to moře nezapláče,
Že’s v něm zahynul jak mdlé od letu ptáče.