V pláči temný mrak se žene,
na křídlech se vichrů nese,
Jako duše rozechvěna
Bolem, vzduch a zem se třese.
Jako zlosti temné hlasy
Tak zní vichrů žalování:
Kde máš, země, svoje ráje?
Každý květ tvůj v hrob se sklání! –
V hrob se všechno, všechno skloní,
Nic ti věčně nepokvete –
I tvou lásku, bídné srdce,
Klam a bolest rozehněte.
Nebe mluví hromů hlasem,
Z mraků hustý déšť se lije,
A pod lípovými listy
Chvějící se ptáče kryje.
Jak to divno na tom světě;
Ptáček na lístku má dosti –
A to srdce lidské nemá
Kde se skrýt před losů zlostí!