Jak prchlý čas, jak vesny milý květ,
Tak zajde v zhoubný hrob i mladost tvá,
A ani den pak nepřivábíš zpět.
Nechť duše tvoje dnem i nocí lká.
I lásky plamen vroucí dohoří,
Poslední jiskru ti udusí černý klam,
A všechna radost se ti ponoří
V útrapy jícen – zhouby strašný chrám.
A když ti všechno, všechno pohyne,
V tvém srdci jenom chmúry budou tkvít,
Z kterých se blesk jen zářný vyřine,
Tu propast bezdnou v srdci osvítit:
Pak upomínku aspoň uchovej
Na zašlé dny, na zvadlý mládí ráj, –
Ten dávných září záblesk v srdci měj,
On sprovodí tě ve snů blahý kraj!