Přes věcností věcné změny
Setrvá má láska k tobě,
Setrvá, kdy moje boly,
Moje slasti zhynou v hrobě.
Já tě srdcem miloval,
Láska ta mně v duši žila,
A co klenot, nejdražší se
V jejím lůně pohroužila.
Klam-li není přislíbení,
Ze nám duše věčně žijou,
Za hrobem že slastí keře,
Svadlé zde, se nám rozvijou:
Nezahyne moje láska,
Vykvete tam v růži krásnou,
Nad níž bude oko tvoje
Dlít svou září zbožně jasnou.