Po Dunaji člunek plyne,
Proud ho nese hravě dál,
Zlehka plove, za ním hyne,
Sotva povstal, – vlny val.
Žádná plachta nezrychluje
Kolébavý jeho běh,
Žádná touha nevzbuzuje
V plavce srdci kvapný spěch.
Hlavu smutně nakloněnou,
Černé oči sklopené,
Na rtech bolest rozechvěnou,
– Díl jen v srdci stísněné, –
Ruce v klíně, v rukou veslo
Tak tam sedí, jak by spal; –
Jen kdy oko brvy vzneslo,
Zajiskřil z nich krutý žal.
Teď se vyhnout, veslo chopí,
Zajel blíž ku břehu tam,
Pak zas tiše oči sklopí
A plul dál – jen Bůh ví kam!