Skip to content
1837–1865

Písně v bouři.

Rudolf Mayer

Letí divá vichřice, letí po uvadlé pláni, rozezlelá vzteklice dešť a mračna v jih pohání.

„Neplač chladné slzy své na tu pláň již dosti chladnou; květy mrazem ovadlé tvojí rosou neomladnou.

Nechřadne jen jedna pláň, bys jen pro ni slzet měla, v poušti tam oásu chraň – sic by parnem zchuravěla.

Je tu v světě bolů moc, je jich mnoho – k nesečtení, pro něž slabá léků moc – a pro mnohé žádných není.“

Letí divá vichřice, letí po uvadlé pláni bouříc jako vzteklice, – A já slyším její lkání.

V pláči temný mrak se žene, na křídlech se vichrů nese, jako duše rozechvěna bolem vzduch a zem se třese.

Jako zlosti temné hlasy tak zní vichrů žalování: kde máš, země, svoje ráje? každý květ tvůj v hrob se sklání! –

V hrob se všechno, všechno skloní, nic ti věčně nepokvete – i tvou lásku, bídné srdce, klam a bolesť rozehněte.

Nebe mluví hromů hlasem, z mraků hustý dešť se leje, a pod lipovými listy chvějící se ptáče kreje.

Jak to divno na tom světě; ptáček na lístku má dosti – a to srdce lidské nemá kde se skrýt před losů zlostí!

Šerá noc a truchlivá, chmůrná, jakby plakat chtěla, a vichřice bouřivá v jejím bolu oněměla.

Ticho – slyšet mračna jít nebem a myšlénky duší: přestaň srdce bouřně bít, tluk tvůj noční poklid ruší.

Přestaň pro své ráje lkát, přírodou bol větší vane; můžeš v hrobě klidně spát – její bol však nepřestane.

„Miluj!“ šeptá slza deštná, hrom však „nenáviděj!“ praví; – a to srdce, slabé srdce, obojího obraz pravý.

Mnoho, mnoho milovalo – jiné víc než samo sebe, nyní je to srdce moje jak to hřmící bleskné nebe.

A přec musím zaplakati nad tou brzkou jeho změnou; jest mi, jakbych milovat měl, až mne ve hrob chladný vklenou.

Nebe z hustých mračen dešť svůj leje, žhavé blesky mračny lítají, jakoby se v dešti zchladit chtěly, sem a tam se proudem mihají.

Vítr, vstav jak démon z pekla noci, letí mraků pláštěm zahalen, a burácí drtě vše a křičí, že byl o svůj poklid ošálen.

A mé srdce jeho slovům slouchá, slouchá dešti, bleskům hřmějícím – s tajnou bázní živlům přizvukuje, živlům, na svůj osud klejícím. –

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Písně v bouři. · Rudolf Mayer · Poetry Cove