Až duše má tam nad hvězdami
Zas do tebe se zadívá, –
Pak na věky to hoře ztichne,
Jež ji teď v hloubkách prochvívá.
Jen na tvém srdci blaho cítit,
Krutý, přec sladký los je můj –
I nebe by mně hrobem bylo,
Kdybych tam nessála dech tvůj.
Můj život teď – jen skryté hoře,
Myšlénka má po tobě vzdech,
Jenž křídlem touhy v dálku letí,
Aby si v ňadrech tvých uleh’.
Ač těžce, s radostí vše snáším,
Vždyť brzy dosním tento sen; –
Nač by to nebe – věčnost byla,
Leč by tam vzešel lásky den?!