Neříkej více, že je Ganges svatý!
Byl svatým, dokud o svobodě plynul
A z ňáder se mu lotos vzhůru vinul –
Ten lásky květ, už věčnou láskou zňatý.
On z modrých vln na blankyt na hvězdnatý
Se díval tiše – láskou mřel a hynul,
A bláh, kdy na něj hvězdný svit se řinul,
Se chvěl a slza skropila pel zlatý.
Však teď se s nimi koupají bramíni,
V Gangesu vlnách hříchy umývají,
A krásný, svatý jejich život špiní.
Bez lásky lotos teď a povždy smutný,
I kdy se hvězdy na něj usmívají –
On tiše lká a pláče v Ganges rmutný.