Nebe z hustých mračen dešť svůj lije,
Žhavé blesky mračny lítají,
Jako by se v dešti zchladit chtěly,
Sem a tam se proudem míhají.
Vítr, vstav jak démon z pekla noci,
Letí mraků pláštěm zahalen,
A burácí drtě vše a křičí.
Že byl o svůj poklid ošálen.
A mé srdce jeho slovům slouchá,
Slouchá dešti, bleskům hřmějícím –
S tajnou bázní živlům přizvukuje,
Živlům, na svůj osud klejícím. –