Má duše, hořem sklíčená,
Již neví, co je cnost, co hřích,
Neví, zda láska plamenná,
Jež pro tě hárá v prsou mých
Je čisté, bezúhonné chvění,
Neb těžké, hříšné provinění.
Však ví, že nejkrutější trest,
Jenž velký hřích kdy sledoval,
By ráda nesla, byť i vést
Ji za ten hřích měl v pekla pal:
Neb by zpomínka, Tvou že byla
Jí nebe stokrát nahradila.