Letí divá vichřice,
Letí po uvadlé pláni.
Rozezlelá vzteklice
Déšť a mračna v jih pohání.
„Neplač chladné slzy své
Na tu plaň již dosti chladnou;
Květy mrazem ovadlé
Tvojí rosou neomladnou.
Nechřadne jen jedna pláň,
Bys jen pro ni slzet měla,
V poušti tam oásu chraň –
Sic by parnem zchuravěla.
Je tu v světě bolů moc,
Je jich mnoho – k nesečtení,
Pro něž slabá léků moc –
A pro mnohé žádných není.“
Letí divá vichřice,
Letí po uvadlé pláni
Bouříc jako vzteklice, –
A já slyším její lkání.