Již dlouho trvá všechno v mlčení,
Tak všechno v blahém nočním míru stojí,
Že mír ten srdce tluk se rušit bojí,
A sama duše stane v myšlení.
Tak klidno vše – jen hvězdy v toužení
Se divném jedna k druhé úže pojí
A jejich záře s vlnou spící brojí,
Jak by ji budit chtěla ze snění.
Snad by jí ráda sny své povídala,
Neb snad chce usnout blahým lásky snem
A nemá místa, kde by klidně spala.
Mým srdcem opět dávná touha vane
A z ňader bol se vine povzdechem,
Zní tichou nocí – kde as, kde as stane?!