Divná to moc v tvém oku uslzeném,
Jak Bůh by v nestvořený svět se díval,
A zrůstal svět, kde jeho zrak prodlíval,
A šumí les a moře temným stenem.
A mně to v srdci puká, člen za členem
Se chví a boří, jako jarní příval
To z krásných snů, jichž nikdy jsem nemíval,
Zkvétá a voní v srdci okouzleném.
Já slyším vlny šeptat písně milé,
A z dáli vonných cedrů mocné vání,
A ptactva zpěv a květů oddychání;
Jak světa stvoření to svatá chvíle,
A jest mi, jako bych měl ráj ti stvořit,
A s celým rájem tím se tobě kořit.