Viz tam slunce za horami,
Lásku svoji pohřbilo,
A hrob modrými mlhami
Zrakům našim ukrylo!
Nač spolu ještě déle dlíti,
Nač chtít’ do duše duši vlíti,
Již slunce samo pravilo:
Buď s Bohem!
Na blankytě měsíc jasný,
Modro temné po horách,
Slavíka zpěv žalně krásný,
Dumné vání v oborách,
Vše srdci mému přizvukuje,
Vše k loučení mne pamatuje, –
Nechť srdce puká v příkorách,
Buď s Bohem!
Tobě zoře nová vstane,
Tobě lásky vzplane čas,
Mé však srdce rozervané
Na hrob volá lásky hlas,
Tam vlasti mé kde sláva dřímá
Kde nejkrutší žal mě jímá,
Snad lehčeji ti řeknu zas:
Buď s Bohem!
Naše cesty rozloučené
Žádný los víc neslučuj,
Nic mé hoře proželené
V pamět tvoji nevluzuj!
Jen bol kdy srdcem tvým zaklátí,
K přešlosti zrak tvůj se obratí,
Na dnešní, drahá, pamatuj –
Buď s Bohem!