Já divnou předivnou píseň znám
A vždy si ji pláčem zazpívám –
Na tichém nebi hvězd roj vychází,
A v ospalý květ se rosa sází.
Je ticho – sotva že dýchá háj,
A řeka šepotá starou báj –
To známá žena zas tam sedí
A smutně daleko široko hledí.
A zase zpívá ten známý zpěv
A místo slzí pláče krev,
A zpívá, pláče bez ustání –
A pláče – zpívá k zmrtvých vstání.
Zpod země jako by temný vzdech –
Ve snách se pozachvěl tuhý mech,
Větev zlehounka sebou kývá,
A listí trne a spolu zpívá.