V kaverně „Petr“ (bubnuje to venku)
na útok čeká lidí šedesát;
ten píše ještě – matce? na milenku?
je nemístno se tady, bratře, ptát.
Co čeká je? Hle! buďto nebe sláva
či zajetí, měsíce špitálu;
vzduch těžký čpí, a z lidí výpar vstává,
maličká lampa bliká pomalu.
Kdy přijdou? dnes či zítra, dny snad za tři?
Ten čas tak strašně zvolna utíká.
– Tož obejměm se, ubozí mí bratří! –
se zvolat chce, nic nikdo neříká.
Eh! krví přerozuje svět se celý,
by za čas těch tu zapřel nevěrně;
kdo vzpomene kdy těch, co krváceli
na sočské frontě v „Petr“ kaverně.