Že máš ráda jasná slova,
natrpklá jak mladé víno,
utrh jsem ti jedno cestou:
tetramina,
Tetramino!
Nevím – princezna snad je to,
milencům jež hlavy stíná,
miluje, a přece stíná:
Tetramina, Tetramina!
Bylina či jedová to,
zákoutí jež hledá stinná;
rány jitří, nezavírá:
tetramina, tetramina!?
Nebo město na pobřeží;
mor je sežeh, mor je svírá,
mrtví bubří, mrtví kvetou:
Tetramina, Tetramina!
Zelená či škeble mořská,
příliv odhodil ji, zmírá,
umřít chce a neumírá:
tetramina, tetramina!
Nebo je to naše láska,
natrpklá jak mladé víno:
miluje a hlavy stíná,
rány jitří, nezavírá,
mor ji sežeh, mor ji svírá,
umřít má a neumírá –
tetramina?
Tetramino!