V Rozběřicích pomník stojí,
pomník pluku Deutschmeister.
V roce šestašedesátém
tři sta mužů prý tu padlo,
sedm důstojníků.
V paměť
pomník jim tu postavili,
pomník pluku Deutschmeister.
Jara chodí kolem něho
s náručemi anemonek,
břečťan, svlačec, modrý zvonek
ovíjejí jeho mříže,
v zimě sněhu bílé čapky
na hlavy se rozpálené
kladou mužů dvou, již tady
stojí jako symbol padlých
kdysi z pluku Deutschmeister.
U pomníku ležím v trávě,
červnové je odpoledne,
se zemí se točím
a na zemi kolem slunce
myslím na ty, kdo tu padli
kdysi z pluku Deutschmeister.
Nelituji je: mám radost,
že přes tři sta malých smrtí
doved velký život přejít,
že smím milovat, žít, smát se,
plakat, jako mohlo kdysi
tři sta z pluku Deutschmeister.