V posledním slunci rudnou pivoňky
a ve sklence hrá víno zelené,
ač řeka zdola mumlá: ne a ne,
my, děvčátko, se přece rozejdem.
l slunce spat jde – krotí větru van –
mdlou hlavu skládá na podušku z par:
zadýchat nechci šestnáct vašich jar
a – v zámku straší, říká kastelán.
Děvčátka malá musí časně spat
a o strašidlech nechat si jen zdát.
Zůstanem – řeka se svým: ne a ne,
pivoňky, já a víno zelené.