Z vesnice jedem k vesnici,
od trosek k troskám domů
hledících bez oken, bez dveří
ze zahrad rozbitých stromů.
Cesty jsou vápnem zbíleny,
kolem nich latriny zejí,
hloučky psů svobodou šíleny
s halasem do dálky spějí.
Nad polem prachem spáleným
chraptivě křičí vrány;
od Soči temně zhluboka
kanonů duní rány.