V úradě věčné božských mocí
dáno mi žít, či umřít mám –
ať je to ve dne, ať je to v noci,
já se tě, smrti, nelekám.
Ví Bůh, ne pýcha mluví to ze mne –
pokora k Bohu nejvyšší:
neklid můj věčný všesmírná země
jednou přec sladí, utiší.
Nechať zem cizí hrobka je moje,
schystána velí jak války mrav:
pod cizí zemí zapadlé zdroje
zvoní ti, zem má, na pozdrav.