A přece znovu zas
oblohou tančí hvězdy,
jež Dante vídával,
když vyšel z podsvětí,
a přece znovu zas
začíná cvrček v trávě
divoké staccato
své písně cvrkati.
A přece znovu zas
cos jako mladé víno
ti stoupá do srdce
a stoupá do hlavy:
usedneš do škarpy
a dlaní hladíš maní
bodláku kvítek
rudě modravý.