Hořkost, kterous mi dala,
mnou prokapala
a tuhne na krápník.
I za ni
dík,
žehnám tě vším,
co pro tě štěstím sluje,
dech slunce třepetný
tě líbej na ústa:
jen nechoď nikdy tam,
do podzemní té sluje,
kde krápník růžoví
a krápník narůstá.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.