Volavka krouží tiše nad jezerem,
z plotů a zahrad voní první bez;
volavka krouží kruhy zapomnění
a víno smývá srdce rez.
Volavko, zakruž srdce starou ránu,
mhu před oči spusť, které prozřely:
ať probdí se tou jarní nocí k ránu
a zapomenou, co kdy viděly;
ať zří jen v číši nazlátlého vína,
kam padly tři jehličky modřínu,
a zapomenou na ta krutá léta
a na jich vinu, nebo nevinu!
Tak probrodím se jarní nocí k ránu,
až první slunce cinkne za kopcem,
a zapomenu nejen, co jsem býval,
ale i na to, co teď jsem.