Jak vy, ó hvězdy, tichý, usmířen
kéž žitím jdu:
sen žít jak život, život jako sen,
tmou do světla jít, světlem v tmu;
zákonů věčných býti poslušen
a umřít včas, ne pozdě a ne záhy,
a po smrti být malým atomem,
malinkým práškem vaší Mléčné dráhy.
Jiskérku, hvězdy, vložte do duše,
v tu malověrnou duši člověkovu,
ať umře, mír váš aspoň vytuše,
než zrodí se kdes mezi vámi znovu!