DRINA

Oj Drina, Drina, zelenavá Drina nejedné maměnce odplavila syna,

odplavila syna s kverem, patrontaší, počkejte jen chvilku, zazpívám vám, braši,

o tom, jak to bylo, zazpívám vám, braši, noc na osmý září u bosenské Rači.

Takhle koncem srpna parna byla velká, vylili nám Srbi od Valjeva perka.

Generál Potiorek v září řek si: Inu, počkej, pražský sbore, půjdeš zas přes Drinu.

Za Drinou je Mačva a za Mačvou z lad bílé věže zdvíhá město Bělehrad.

Na Turcích je císaři kdys dobyl Eugen, princ a rek, na Srbech ho dobude dnes feldmaršálek Potiorek.

Rakousko přec namlelo vždy Turku jako Srbínu: vzhůru, děti, pro císaře a pro jeho rodinu!

Zelená je Drina, zelené má kraje, s puklým kolem lodních mlýnů broukavě si hraje.

Nehraje si ale proud ten proradný, nehraje si vůbec s c. k. pontony.

Tam jsme se sic ještě jakž takž dostali, smutně jsme se ale v noci vraceli.

Do lisu nás vzali Srbi se všech stran, to nebyla psina, kluci, pro pět ran!

Bili do nás zprava, bili od leva, to vám bylo horší než u Valjeva.

Než jsme doběhli tak až ke Driny svahu, pontony jsou v pekle, pontony jsou v tahu.

Napjali tam lana od Srbska až v Bosnu, viselo tam kluků jako živých hroznů.

Když to lano prasklo, tak byl s nimi amen, zařvalo to, bžunklo jak do vody kámen.

Párkrát zavylo to, zachrčelo vztekle, pár desítek chlapců bylo zase v pekle.

Za Drinou tam stojí vedle kukuřice větrem ošlehaná stará borovice.

Borovice stará, vítr do ní bije, tam zůstala z páté půlka kumpanije.

(Ten náš starý zupák, ten tam taky padl: dej mu Pánbůh nebe, dle šarže jen kradl!)

A tu druhou spolkla zelenavá Drina, život, braši, tenkrát nebyl žádná psina:

plavala tam stará pára: ti od stodva, hundertcvára,

plaval lantverpluk, samý čupr kluk, plavala tam pražská chasa, Panebože, to nebyla krása:

to si vyšláp Grenevil sakra špatně na špacír!