Syn ztracený – z biblické paraboly –
jenž od rodných zběh prasat,
syn ztracený, jenž znal, jak domov bolí,
a nechtěl doma pásat,
se vracel domů. Bylo navečer,
jen rachot trubky: rata ratatá –
se polem nes – čas manévrových her –
a domů svorně šli lidé a prasata.
Syn ztracený (táž stále parabola)
si řemen stáh, že žaludek mu kručel,
a teskně poslouchal, jak zdola matka volá;
vzpomínek závojem vstříc dobytek mu bučel.
Pak – obrázek byl idylický, hezký
a syn, ač ztracený, přec nad ním zaplakal –
pak z rodných stromů natrhal si švestky
a odešel tiše v cizí, sirou dál.